Síla bojkotu, taky vás ovládá?

Bojkot je stav, kdy nějaká moje část jde proti mě samotnému. Chci něco dělat či udělat a přesto to nejde. děje se mi to běžně, mnohdy i při zcela běžných činnostech, např. jít si zacvičit, zařídit něco, co už dlouho odkládám atp.

Ve slově bojkot je BOJ. Boj za něco velmi zásadního, snad i bytostně důležitého a proto to má ten následek, že nemůžu sám sebe k něčemu donutit, přetlačit, zkrátka mnohdy neudělám a nezařídím co je nutné a co je potřeba. Za co vlastně v takové situaci bojuju? Na to když přijdu ani ne tak hlavou jako spíš srdcem, tj. autenticky si to uvědomím a přiznám sám sobě o co jde, pak se můžou věci změnit…

Kdo podobné situace nezná, klobouk dolů, smekám. Potýkám se s podobnými situacemi celkem často. A tak mě napadlo se s vámi podělit o můj vhled k takovýmto situacím.

Proč se to děje?

V hlubším pozorování a vhledu ke mě často přichází i vysvětlení a souvislosti, proč se mi to děje. V mém dětství jsem byl právě často vystaven nátlaku k tomu, abych dělal něco, co jsem dělat nechtěl. Jistou dobu jsem nátlak odmítal, protestoval jsem, křičel.

Jednoho dne jsem jednoduše rezignoval a síla mého odporu jakoby zanikla. Obrátila se dovnitř proti mě samotnému. A tak si uvědomuji, že ten pramen je zřejmě někde tady. V situacích z dětství jsem se naučil sám sebe potlačovat a bojkotovat, protože mě k tou okolí a vnější svět jednoduše dovedl. No jo, ale co s tím, když už okolnosti takové nejsou?? A přesto tento mechanismus sebe-bojkotu ve mně stále pracuje a je naživu?

Kdo za to může?

Víc a víc si uvědomuji, že situace bojkotu skutečně hodně souvisí s naším vnitřním dítětem. Které prostě má své potřeby a zároveň má v sobě touhu a sílu si tyto potřeby naplnit. A dělá to zcela intuitivně a mnohdy nevědomky, jednoduše jedná. Nikoho se neptá.

Další možnou „osobou“, která klade odpor je náš vnitřní puberťák. Nedospělá část, která se definuje odporem. Odmítáním všeho, co se mu jenom trochu nezdá a o čem má pocit, že není on sám. Nechce se jednoduše ztotožnit s něčím, čím (dle jeho soudu) není.

Jak z toho ven?

Pomalu. To se mi jenom osvědčuje. Situace popsané výše a další se objevují většinou náhle, mají svoje tempo, s jakým se dějí. V tu chvíli mám vždycky chuť to všechno rychle změnit a dělat věci jinak. Tak, jak si přeju nejlépe. Ale bohužel, podobná situace se po čase objeví znovu a vše se jeví jako začarovaný kruh…proto si uvědomuji, že snaha změnit se hned a rychle se těžko realizuje natrvalo.

Proto se mi víc osvědčuje ani v této změně na sebe netlačit. Uvědomit si situaci bojkotu v plné míře chvíli trvá. A pokud se to povede, začnou se dít zázraky. Začnou vám docházet souvislosti vašeho bojkotu a za co vlastně bojujete v dané konkrétní situaci. A díky tomuto uvědomení tuto část, která klade odpor, začínáte pomalu vědomě integrovat do sebe a do svého života. Z mojí zkušenosti se pak situace dějí méně a méně častěji, s menší intenzitou a přirozeně v nich mám postoj sebepřijetí a pochopení a soucitu pro sebe samotného.

Projde-li takováto situace „srdcem“, pak se to většinou změní

Získáte pochopení pro sebe, co vlastně v dané situaci potřebujete. Mnohdy je to jenom o tom skutečně slyšet, jaké jsou naše autentické potřeby v té které situaci. Nic víc. Často k tomuto uvědomění dojdeme v klidu, když tak trochu meditujeme a jenom jsme.

Pokud se pokoušíte na to přijít za každou cenu, může se vám stát, že do této snahy zapojujete svou hlavu. Ta víc analyzuje než cítí. To, že se vám to nedaří poznáte snadno – máte fůru myšlenek a analýz a souvislostí kolem, ale situace ve vás zůstává stejná. Získali jste mnoho náhledů na situaci, ale k jejímu „řešení“ je potřeba ne náhled, ale vhled. Ten přichází sám od sebe, ze srdce. V klidu, v upřímném přání danou situaci změnit a vyjít ze začarovaného kruhu…

Je to cesta pro muže nelehká, pro ženy asi více přirozená. Prostě umět jenom tak být s tím, jak se momentálně cítím a jak sebe momentálně prožívám. Umět si přiznat, že prožívání sebe není vždy příjemné, krásné, úžasné a skvělé. Že mnohdy nám není úplně dobře. Jenže v tom je ten klíč.

Jak se skutečně mám, dnes, teď?

Proto moje doporučení je, abyste sami se sebou trávili víc času. Vyhradili si sami na sebe pravidelně alespoň 10 minut denně, kdy budete skutečně sami se sebou. Kdy se sami sebe zeptáte: tak jak se mám? Jak se skutečně mám, dnes, teď?

A jen tak být a vnímat, autentickou odpověď v úrovni pocitů a myšlenek…díky tomu více poznáte sami sebe. Postupně v sobě vybudujete přirozený pocit sebevědomí, o který se vždy budete moci opřít, v každé situaci, třeba i té, kdy budete něco nebo někoho bojkotovat…

Václav Němeček

Laserový fyzik, lektor, vede spolu se Zdenkem mužské výcviky a mužské kruhy – www.muzskyvycvik.cz

3 inspirační videa pro chlapy,
kteří se chtějí vydat na cestu

Vlož svůj email a vykroč na Cestu pravého muže

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *