Rozhovor: Když ze sebe nedáš světu to nejlepší, nemůžeš být opravdu šťastný

Vladimír “Sid” Smutný. Komu se u tohoto jména vybaví téměř zapomenutá recese Miloš Frýba for President, devadesátá léta a Radio 1 anebo top manažer Microsoftu, nemýlí se ani v jednom. Vladimír má za sebou nejen pestrou a zajímavou minulost, ale i současnost. Je koučem a majitelem firmy Coachme, tvůrcem projektu Vědomý lídr a spolumajitelem firmy Art Of Change. Snaží se pomoci top manažerům najít smysl života a znovuobjevit potlačené stránky jejich duše. V jeho bytě jsme si nad kotlem zázvorového čaje povídali o jeho životě, práci, spiritualitě a pohledu na byznys a management.

Ptal se: Radim Koštial

Vláďo, než ses vydal na svoji současnou dráhu kouče, pracoval jsi v Microsoftu na pozici obchodního ředitele pro Česko a Slovensko. Jaké to tehdy bylo?

Měl jsem geniálního tátu, jednoho z prvních konstruktérů počítačů u nás a svoje dětství a mládí jsem strávil s pájkou a tranzistory. Když jsem později vymýšlel, co budu studovat, rozhodl jsem se logicky pro elektro fakultu. Prošel jsem pak několika počítačovými firmami, až jsem skončil v Microsoftu. Staral jsem se tehdy o distributory. Potom o výrobce počítačů, později o nadnárodní zákazníky, až jsem se stal šéfem celého oddělení. V té době jsme přijímali třeba Romana Cabálka, dnešního generálního ředitele, nebo Vojtu Jirků, což je bývalý šéfredaktor Eura. Náš malý OEM, tým asi čtyř lidí, dělal obrat zhruba třicet procent celé pobočky a našich 300 lidí dělalo třicet procent obratu Microsoftu celosvětově. Pak mi jednou zavolal Jirka Devát a nabídl mi pozici obchodního ředitele. Říkal jsem, že na to ještě nemám, on si to uvědomoval taky, ale prý, že takhle to chodí, že většinou dostaneme větší boty. Tak jsem do toho šel.

Vladimír Smutný

Naučil jsem se ale, že když máš odvahu a jdeš za tím, co ti říká srdce a má to smysl a ty ten krok uděláš, tak ty dveře se ti otevřou.

Co potom způsobilo rozhodnutí ty „boty zout“ a vydat se jinou cestou?

Práce v Microsoftu mě bavila, ale viděl jsem svůj smysl v práci s lidmi. Ten dostal mnohem jasnější kontury, když jsem potkal kouče a psychology Radvana Bahbouha a Naďu Grosamovou. Tihle dva mě naučili koučovat a já si uvědomil, že přesně tohle je moje cesta, že mě baví dělat s lidmi a že sice vůbec nevím, jak to budu dělat, ale budu to dělat. V prosinci 2007 jsem odešel a šel koučovat. Moc zkušeností jsem neměl a myslím, že jsem byl opravdu drzý takhle vyrazit do světa.

Naučil jsem se ale, že když máš odvahu a jdeš za tím, co ti říká srdce a má to smysl a ty ten krok uděláš, tak ty dveře se ti otevřou. Do měsíce jsem měl nabídku od britské firmy Imparta, která vyhrála tendr na několikaletou obchodní akademii pro Telefónicu. Bál jsem se, ale šel jsem do toho a oni mě vzali. A já od dubna začal koučovat v Telefónice. Od té doby mám s Impartou externí smlouvu a pracuji pro ně dodnes.

Znám tě jako spirituálního člověka a kouče. To začalo s Radvanem Bahbouhem nebo ještě dřív?

Já se k duchovnu poprvé dostal asi ve dvaadvaceti. Měl jsem tehdy těžké životní období. Umřel mi táta, pak můj nejlepší kamarád, švagr skončil na vozíku a v nějaké rvačce mi rozbili hlavu tak, že jsem to málem nepřežil. Navíc jsem se v tomhle věku rozvedl. Ty události mě bolely, ale někam mě posunuly a já začal vnímat věci, které nebyly běžné, a začal je studovat.

Máš toho dost za sebou, v rámci svého rozvoje a učení jsi také hodně cestoval. Byl jsi v Indii, na Havaji…

První koučovací trénink jsem dostal od Imparty. Ale tři roky předtím už jsem se koučovat učil, učil mě Radvan, Naďa, přečetl jsem spoustu knih. Také jsem interně koučoval v Microsoftu a trochu i mimo. Půl roku před odchodem jsem se dostal na seminář Huna, což je havajská filozofie přístupu k životu, a začal jsem to studovat. Na to navazoval asi tříletý seminář Soulwork, vycházel ze systemického koučinku, z neurolingvistického programování a hlavně domorodých tradic Havajců. Tenhle trénink jsme končili čtrnáctidenním studiem na Havaji, což mě silně oslovilo. A dá se říci, že z něj čerpám nejvíce. Naučil mě, jak uzdravovat lidi přes práci s jejich tělem a podvědomím. Pak jsem ještě studoval krátce život a vztahy na Oneness University v Indii. A celá historie končí založením vlastní firmy Coachme a poté Art of Change společně s Dianou Kotkovou a Janou Byczkowskou. Obě jsem kdysi jako koučky potkal v Telefónice. Jana si mezitím odskočila na chvíli do PWC jako HR ředitelka a pak se k nám na můj popud vrátila.

Mým cílem je přinášet klientům svobodu, což pro mě znamená, když si klienti více uvědomují sami sebe, zbavují se svých strachů a jdou za tím, co jim říká srdce nebo vnitřní smysl.

Mým cílem je přinášet klientům svobodu, což pro mě znamená, když si klienti více uvědomují sami sebe, zbavují se svých strachů a jdou za tím, co jim říká srdce nebo vnitřní smysl.

Jaký smysl vidíš v tom, co děláš?

Mým cílem je přinášet klientům svobodu, což pro mě znamená, když si klienti více uvědomují sami sebe, zbavují se svých strachů a jdou za tím, co jim říká srdce nebo vnitřní smysl. Pokud tím směrem jdou a skutečně se cítí lépe, jsem šťastný, že je tak trochu osvobozuji a pomáhám jim. To je pro mě to nejdůležitější, ten nejdůležitější výsledek mé práce.

To znamená, že výsledkem může být i situace, kdy se top manažer velké firmy na všechno vykašle a jde dělat třeba taxikáře?

Může a nemusí. Svoboda je vnitřní věc, ne vnější. Pokud si manažer zpracuje své vnitřní uvědomění, tak vůbec nic měnit nemusí. Prostě si nastaví hranice jinak, třeba ve vztahu k šéfům nebo v rámci svého kolektivu a podobně. Odchod top manažera za zcela jiným životem samozřejmě není nutně výsledek. Ale někdy se to stává. Chci, aby se svoboda a vědomí do byznysu rozšířily, aby byli manažeři, kteří nepracují ze strachu, ale pracují z radosti. A také, aby se tak chovaly i firmy, aby i ony přinášely radost. Aby nešlo o to, kdo koho víc obere, ale o tom, že firma si váží svých zákazníků, zaměstnanců, dodavatelů. Zní to možná idealisticky, ale podle mě je to správná cesta. Je tady hodně lidí, kdo se snaží o totéž.

Lídr má vizi a jde dopředu, ale hlavně žije svoje hodnoty.

Lídr má vizi a jde dopředu, ale hlavně žije svoje hodnoty.

Mohli bychom tomu vědomí taky říkat hodnoty, co myslíš? Mimochodem dovedeš si představit, že bychom před deseti lety použili slovo láska v souvislosti s byznysem?

Tak pozor, tohle slovo ještě leckde vyslovit vůbec nemůžeš! (smích) Souhlasím. Líbí se mi definice rozdílu mezi lídrem a manažerem, podle které lídr má vizi a jde dopředu, ale hlavně žije svoje hodnoty. Je celistvý a vzorem v tom, že dodržuje to, co říká. Žije to, co hlásá. Pro mě jsou hodnoty zásadní, jsou to věci, ze kterých neslevím.

Pohybuješ se neustále ve světě korporací. Co korporace a hodnoty?

Vždy záleží na lidech. Jsou firmy, kde management hodnoty nežije. Mě baví jedna jihoafrická firma, která se každý půlrok ptá svých zákazníků, zda ta firma navenek žije svoje hodnoty. Když zákazníci odpovědí, že ne, tak jdou hned věci měnit. V dnešních firmách si zaměstnanci často stěžují, že napsané hodnoty se v reálu nežijí. Samozřejmě to musí začít odshora, ale chápu, že je to těžké. Systém korporací je založený na zisku, profitu, na tlaku a někdy to se někdy s hodnotami tluče. Takže klobouk dolů před korporacemi nebo velkými firmami, kde tyto dva aspekty dokáží sladit.

Myslíš si, že potřeba vyššího smyslu a vize je u manažerů k vidění čím dál více, nebo ne?

Já se pohybuju kolem lidí jako ty. Takže bych mohl jednoduše získat pocit, že to hnutí, nebo ta změna je velká. Ale není. Takto uvažujících lidí zatím není hodně. Hodně manažerů má jediný cíl – splatit hypotéku, být rentiérem a odstěhovat se třeba na venkov nebo na jachtu. Většině se tahle vize ale nenaplní, protože hledají řešení zvnějšku, ne zevnitř. A já si myslím, že musí začít zevnitř, protože jenom tam se získává osobní svoboda.

Jiní tohoto cíle dosáhnou, ale po čase zjistí, že jim pořád něco chybí. Krásně to popisuje David Deida v Cestě správného muže, kdy vysvětluje, že abys byl opravdu šťastný, musíš chtít ze sebe dávat světu ty nejlepší dary. Já si uvědomil, jak nesmírně důležité je pro lídry chtít světu ze sebe nabídnout to nejlepší. Když to neuděláš, nemůžeš být šťastný, nenaplníš svůj smysl a poslání.

Kdy jsi začal spojovat rozum a cit, duši, tělo ?

V Microsoftu jsem si mohl vybírat ta nejlepší školení a kurzy. Mně tam ale vždy něco chybělo, na mě to bylo moc racionální. Chybělo mi propojení všech rozměrů, duševno, moudrost. Vše bylo příliš racionální, kromě Tonyho Buzana, který používal hodně pravou hemisféru. Byli jsme například na večeři a on povídá – po večeři sem přijde světový šachový velmistr a vy si s ním zahrajete. Všichni jsme se vyděsili a řekli, že s ním hrát nebudeme. A on, ať si uvědomíme, jak se na svět díváme.

Taky bych mohl třeba za čtyřicet let sedět se svým vnukem a vyprávět mu, že jsem hrál šachy s druhým nejlepším hráčem na světě. Změnil se nám touto zkušeností pohled na svět. Třeba o přestávce nám rozdal tenisáky a naučil nás během těch přestávek žonglovat. A na tom učení se žonglování nám vysvětloval, jak se člověk učí. Jeden ze základů byl, že i když se ti po sté něco nepovede, vždy máš možnost začít znovu. A když vydržíš neúspěchy a začneš znovu, tak jenom tehdy jdeš nahoru. Ti nejlepší lidé přesně takhle fungují.

Představíš, prosím, tvůj projekt Vědomý lídr ?

V projektu Vědomý lídr chceme, aby lídři byli celiství, integrovaní. Aby si začali uvědomovat svůj život, aby přestali žít ze strachu a začali používat svoji moudrost a sílu. A přinesli je do byznysu zpátky. A aby světu dávali své nejlepší dary. O to se společně se Zdeňkem Weberem snažíme.

Mně v managementu chybělo něco, co bych asi dneska nazval moudrostí. A napadá mě citát ze Siddhárthy, že moudrost se nedá sdílet, vše si musíš prožít. To, že jsem si prožil v životě své, i hodně nepříjemných momentů, mi dalo i něco navíc. A začalo mi docházet, že manažeři se učí v podstatě jenom tu racionální část. Ale ta druhá část, řekněme využití druhé pravé hemisféry, se moc v managementu nepoužívá, anebo to není propojené. Proto jdou lidé za lídrem, protože používá více srdce. Manažer používá hlavu. Ideální ale je, aby to bylo propojeno, integrováno. No a třetí část je síla, která je v břiše, a tu manažeři už nepoužívají vůbec. Vše v managementu vychází z racia. Manažeři neznají svoje pocity, nerozumějí jim, nevědí, co chtějí.

V 21. století se mění i byznys. Doby nelítostných konkurenčních bojů jsou pomalu pryč, Myslíš si, že opravdu převládne spolupráce a uspěje ten, kdo se umí propojovat s druhými ?

Myslím si, že většina velkých firem nepřežije, nebo alespoň ne v současné podobě. Totiž u velkých firem neplatí jednoduchý Einsteinův zákon o zachování energie. Když bereš, musíš dávat. Bude se objevovat stále více menších firem, které budou nabízet nezávisle služby, outsourcing. Myslím, že postupně zmizí i nadvýroba, že se vrátí rovnováha v tom, co potřebujeme a co ne.

Dnešní svět je postavený na zisku a to nemůže dlouhodobě fungovat. Ta změna bude zásadní. Podívej se na věci, které dneska nejsou lidem nabízené zdarma, a je na nich nepřiměřený zisk. Nacházejí se způsoby, jak to obejít a zadarmo. Existují servery na výměnnou dovolenou, ty nabídneš svůj byt a na oplátku jedeš na druhý konec světa, kde jsi zase v bytě někoho jiného. Totéž už dneska existuje i v komunikacích – jsou různé Vibery, Skype prostě služby, které ti umožňují volat do určité míry zadarmo. Existují i servery v zemědělství, které nabízejí třeba i jakýsi open source v zemědělských strojích, nebo jak vyrobit stroje za minimální náklady, třeba stroj na výrobu cihel.

Vidím, že tě tyto trendy hodně zajímají a přemýšlíš o společenských souvislostech. Je ještě nějaká „vychytávka“, která tě hodně zaujala ?

Vezmi si třeba generátor na studenou fúzi (http://ecat.com, poznámka redakce). Ta cena bude velmi nízká a znamená to téměř zdarma přístup k energii, třeba pro tvůj dům. Je jenom otázka času, kdy se lobby a všechny ledy, které změně brání, prolomí. Pokud tu jednou bude volná energie, tak to změní byznys od základů! Začne se vytvářet pravá hodnota věcí, zmizí všechno to nadbytečné okolo.

Vidím, že ti hodně záleží na hodnotách a na tom, jak vypadá svět kolem. Co si nejvíc přeješ?

Jsem šťastný a nechci dělat nic jiného. Chci prostě dál pomáhat druhým nacházet jejich vlastní svobodu. To mi stačí.

Vladimíre, díky za rozhovor. Přeju ti hodně štěstí.

Vladimír Sid Smutný

Bývalý ředitel nadnárodní IT firmy, podnikatel, kouč, autor projektu Vědomý Lídr.

3 inspirační videa pro chlapy,
kteří se chtějí vydat na cestu

Vlož svůj email a vykroč na Cestu pravého muže

Komentáře
  1. Evelyn napsal:

    Ahoj, mé jméno je „Evelyn“ jen chci se podělit o své zkušenosti se světem na jak jsem dostal svou lásku zpět a mi zachránila manželství.Protože jsem opravdu rád, Frederick natolik, že jsem si ani dělat bez. Byla jsem vdaná za 15 roků s Frederick a 2kids a jsme spolu šťastně žili až do věci začaly stále ošklivá a měli jsme zápasy a argumenty téměř pokaždé… to horší v bodě, který mu podal žádost o rozvod… Snažil jsem se mu změnu jeho mysl & Zůstaň se mnou protože jsem ho milovala celým srdcem a nechtěl ztratit, ale vše jen nevyšlo… on odstěhoval z domu a stále šel vpřed do souboru pro rozvod… Prosil a zkoušel všechno, ale stále nic nefungovalo. Zlom nastal, když mě někdo představil tento nádherný, velké kouzlo záklon, který nakonec mi pomohl… Jsem nikdy nebyl fanouškem takovéhle věci, ale jen se rozhodli vyzkoušet neochotně, protože jsem byl zoufalý a odešel s vybranou… On dělal zvláštní modlitby a použité kořeny a byliny… Do 7 dnů, má láska mi volal a bylo líto za všechny emocionální trauma mu stála mě přestěhoval zpět do domu a budeme i nadále žít šťastně, děti jsou s námi spokojeni. Jsen tento velký kouzlo kolečko na hodně páry a partnery s problémy po celém světě a měli dobré zprávy… Myslel jsem, že měla sdílet své zkušenosti, proto pevně věřím, že tam někdo potřebovat, je to… Můžete ho přes email: ohuetemple1@gmail.com

  2. Dobrý večer Lenko, tou poslední otázkou jsme se vás nechtěl nijak dotknout. Jen poukázat na univerzální zákony vesmíru, které tu jsou ať chceme nebo ne. Takže do svého života přitahujeme to co milujeme, ale také to čeho se bojíme a co nesnášíme (drahé poplatky u korporac např.). Například některé moje klientky řešící partnerství a nesnášejicí kuřáky si pravidelně přitahují do svého života kuřáky. Proč asi? Protože je odmítají, nesnášejí. Vše co odmítáme se ocitá v oblasti našeho stínu. A náš stín tím pádem roste a ovládá nás. Zkuste tŘeba měsíc házet odpadky pod koberec. Je jasné co se stane. Dnešní osobní rozvoj hodně mluví o pozitivním myšlení, ale zapomíná na rozvoj skrze vlastní stíny. Pokud své stíny nepřijmeme a neintegrujeme do života tak nás časem ovládnou. Například zkuste být veselá, pozitivní a dobrá když uvnitř cítíte spoustu vzteku. Takže když s něčím bojujete (bankovní poplatky) tak ten vአproblém narůstá. Tlak totiž vyvolává protitlak. Já například žádný problém s těmito polatky nemám. Mám nastavený jiný filtr na svět než vy. Havajci, kteří mě učili, říkají: Svět je takový jaký ho vnímáte. Takže když se ´ptáte zda si to nechat líbi. Moje doporučení je přijmout, že to tak je. Pak ten problém pro vás opravdu do velké míry zmizí a přestane se vám i manifestovat. Problémy se totiž nemají řešit, ale snižovat jejich důležitost. Vše v životě co uděláme pro nás důležité se pokazí. Pod důležitostí je totiž strach. Zkuste si přečíst můj článek o pocitech. A pak pomocí uvedené metody si zkuste odpřijímat, že vám vadí (korporace, polatky atd.) dokud to opravdu nepřijmete (přestanete cítit emoce). Uvidíte, že už vás to nebude zatěžovat. Bojovat se totiž nemá proti něčemu (tím tomu dáváme energii), ale za něco (třeba lásku). Jak říkala Matka Tereza: Nezvěte mě na pochod proti válce, pozvěte mě až bude pocho za mír. Krásný víkend, Sid

    • Lenka napsal:

      Abych to, Side, upřesnila, mně nevadí tak úplně korporace jako takové, ale pouze jednotlivé značky, které se nechovají korektně. Kdyby jste např. napsal, že pracujete pro Vodafon, neměla bych s tím problém. V porovnání s O2 s ním mám nejlepší zkušenosti. Nechápu,jak může být O2 úspěšnější a navíc si myslím, že každá ta jednotlivá značka přitahuje i určitý typ lidí, kteří pro ně pracují. V O2 na to musí mít lidé už v nejnižších pozicích(operátoři)žaludek a co teprve ti co jsou nad nimi. Píšete, že jste pracoval s duchovním srdcem O2- to si moc neumím představit- co takové srdce může „vyzařovat“? A jak by pak třeba vypadalo srdce Vodafonu? Já úplně neházím korporace do jednoho pytle. Jsou značky, kde se setkávám s dobrým přístupem a naopak. McDonalds mně taky nevadí- četla jsem něco z jeho historie a nějaké ty hodnoty pro mě splňuje- byla a stále je to jedna z mála restaurací, kde pamatují na matky s dětmi, stejně jako Ikea- takových korporací pro mě může být klidně víc..A když nemám bojovat proti něčemu, tak si mám tedy např. odpřijímat našeho prezidenta, smířit se s tím, že už takového máme, já s tím nic neudělám, tak proč se tím zaobírat. To nemusím chodit ani k volbám, protože nikdy nevyhrál ten koho jsem volila, nemá to tedy žádný smysl? Mně se to zdá jako příliš pasivní přístup. Mějte se dobře.

  3. Lenko vy to přesně vystihujete – synonymum toho co si necháme líbit. Proto já korporace miluju. Je to úplně stejné jako s prezidentem. V čela národa nám stojí zrcadlo, kteří odráží jaký náš národ je a my ho necheme vidět, odmítáme, zesměšňujeme, ale zvolili jsme si ho. Stejně je to s korporacema. Můžou tady být protože máme strach. Protože si to necháme líbit. Ostatně revoluce už v některý segmentech korporací proběhla např. levné letecké poplatky, pak právě v Telco – levné tarify na volání a teď to čeká (jak správně píšete) bankovní sektor. Já v korporacích prožil spoustu let a vím, že uvntř nejsou špatný lidi. Jen nevědomí a nešťastní. Mají v sobě spoustu strachu. A korporace je léčí. Tak dlouho je drtí a mačká až je buď totálně zlomí nebo je naopak naučí překonat svůj strach, sundat si masku, říci ne a odejít dělat něco smysluplnějšího. Za to ale nemohou korporace. Je to spíš typem lidí, kteří jsou nešťastní a nevědomí a jsou schopni vyměnit velkou část své svobody a štěstí za materialní jistotu. Prošel jsem si tím sám a vím jaké to je. A jestli má smysl pro korporace dělat, učit je jiné hodnoty a kulturu? Do určité míry ano, ale musíte chtít zapálit světlo v jednotlivcích. Když už jsme u toho já pracoval hodně i s duchovním srdcem O2, ale z teorie systémů plyne, že systém se mění buď seshora osvíceným lídrem (moc připadů neznám) nebo revolucí (např. komunismus). Takže až bude v lidech míň strachu obecně a víc vědomí tak McDonalds a Monsanto a ostatní zmizí. Stejně tak i prezidenti co pijí. Dokud poŤrebujeme silná zrcadla a nemocnice na strach (korporace) tak tu budou. Vesmír je dokonalý. Kdyby tu korporace neměly smysl tak tu nejsou. A taky pokud něco nepřijímáte-bojujete s tím – tak to roste. Ale co přijmeme co zmizí. Takže jestli chcete změnit korporace tak je nejdříve musíte přijmout. Jinak jim vlastně dodáváte energii:-). Znám kolem sebe spoustu lidí, kteří jsou vědomí a záměrně se do korporací vracejí s cílem rozsvěcet tam světlo. A to jsem dělal i já a když se některá korporace ozve budu dělat i dál:-). Mějte se krásně. Ještě dotaz. Korporace představují hmotu-materialismus přeneseně i otce a mužskou bojovnou energii (i když dost nezralou a nevědomou). Jak se vám daří v oblasti materiálna případně s muži? Jen pokud chcete odpovídat. Mějte se báječně, Sid

    • Lenka napsal:

      Ano, nedaří se mi v těchto oblastech nikterak skvěle, ale to je nás tady asi většina- pokud se podívám kolem sebe jsou v oblasti materiálna a mužů na tom některé ženy daleko hůře než já. Děkuji za obsáhlé vysvětlení. Jen stále ještě nechápu, že když s něčím bojuji, tak to roste a co přijmu, tak to zmizí? To si máme např. drahé poplatky v bankách nebo jinde nechat líbit, brát to , že to tak prostě je a ono to samo od sebe zmizí? Neberte prosím tyhle otázky jako kritiku(i když si myslím, že na kritice nic špatného není i když je kritizovat někdy lehké).Jsem ráda, že jsou lidé jako vy. Jsem zvědavá jak to všechno za pár let i s CMP a jinými podobnými projekty dopadne-i pro sebe doufám, že dobře. A ještě jestli můžu se zeptat- proč, z jakého důvodu ten SID?-jen pokud chcete odpovídat:-)

  4. Lenka napsal:

    Děkuji, Side, za odpověď. Bohužel O2 je pro mě synonymem toho, co všechno si nechá český národ líbit. Co jsem se POUZE doslechla, tak to si jinde ve světě nedovolí..Týká se to i jiných třeba bankovních institucí. Proto mě vždy zarazí, když někdo z vás, kteří tu propagujete určité hodnoty, se najednou zmíní, že školil manažery nebo jinak pracoval pro korporace- pak si říkám a kde jsou ty hodnoty v té korporaci jako je např.O2? A má práce pro tyhle značky vůbec smysl, když říkáte, že korporace stejně časem skončí? Jinak držím palce vaší vizi.

  5. Lenka napsal:

    Zklamalo mě na Sidovi, který se mi jinak moc líbí, že pracoval pro Telefonicu-ta vědomě obelhává své zákazníky nebo jim říká pouhé polopravdy, podle toho taky dopadne. Nechápu,co jste manažery této firmy učil?

    • Lenko můžete se mnou mluvit přímo:-). Já jsem za zkušenost s Telefonikou neskonale vděčný. Když jsem sebral odvahu odejít z Microsoftu tak jsem za měsíc dostal nabídku na projekt pro britskou firmu Imparta jít školit a rozvíjet přes 300 obchodníků a manažerů v O2. Měl jsem v tom projektu být a bylo to skvělé. Napadá mě k tomu jedno hezké pořekadlo: Chceš-li Boha rozesmát sděl mu svoje plány:-). Já v tom projektu měl být a jsem za něj vděčný. Mimochodem jsme pracoval s obchodní částí na se segmentem zodpovědným za domací uživatele. V obchodním segmentu jsme za pár let zvedli zákaznickou spokojenost o deset bodů takže O2 přeskočilo T-Mobile i Vodafone. Jinak jsme si nikdy nedělal iluze, že tu firmu změním, ale změnil jsem a inspiroval pár jednotlivců. Ty pak povětšinou odešli a pár z nich je i v Cestě Pravého Muže. A ti lidi už mají dnes úplně jiné vědomí. Korporace podle mě stejně časem skončí protože tam není vyrovnaná hodnota mezi tím co dávají a co berou. Je jednoduché kritizovat. Já si dal radší vizi změny business prostředí na příštích 30 let http://www.vedomylidr.cz a naplňuji jí. Srdce nesoudí, srdce přijímá a miluje.

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *