Práce s pocity: Co přijmeš, to zmizí

Velkou část svého života, jsem prožíval zvláštní stavy. Nespokojenost, deprese, smutek, strachy. Všechny tyhle věci byly někde hluboko uvnitř ve mně. Byly pod pokličkou. Ven se promítaly jen občas ve formě emocí. Až později jsem zjistil, že jsem byl nechtěné dítě a zde byl původ velké části pocitů a smutku. Oči mi pořádně rozsvítila až návštěva Indie a učení na Univerzitě Jednoty.

V Indii nás učili, že vše co je prožito naplno, je blaženost. Tedy i smutek, hněv, stud atd. A že naše pocity jsou jako tygr, co nás honí. Nejde mu utéct. Jedinou možností, jak se zachránit, je otočit se a nechat se sežrat. Tedy své pocity doprožít. Nechat je projít tělem. Pod nimi je totiž naše pravá přirozenost. Láska. Lidi ovšem nechtějí cítit nepříjemné věci. Proto je spousta lidí odpojených od svého těla, srdce, pocitů.

Začněme nejprve s názvoslovím neboť čeština má nádherné výrazy. To, co je běžné v prožívání, jsou city. Cit je forma energie, která teče skrze naše tělo-srdce např. láska. Prožíváme je. Ve chvíli, kdy cit je pro nás příliš těžký na prožití, např. když nám jako malému dítěti někdo umře nebo nás něco v dětském věku třeba vystraší, cit zůstane v těle neprožitý ve formě bloku nebo spazma. V takovém místě pak neproudí dostatečně energie ani krev. Horší, ale častou variantou je, že se dítě odpojí od svých pocitů, protože by danou situaci citově vlastně nezvládlo (doslova skoro nepřežilo) a tak si zavře své cítění. Radši se odstřihne od svých pocitů, aby mohlo fungovat a přežít.

Neprožitý cit je tedy pocit. „Pocit“, tedy něco co vzniklo po citu, ale nebylo plně prožito. Emoce se na rozdíl od citu týká hlavy a rozumu. Emoce je v podstatě alergická reakce těla na rozum. Jste například doma v posteli a vzpomenete si na hádku se šéfem. Rozčílíte se. Přesto, že se právě v tuto chvíli nic takového neděje, vaše tělo reaguje. Emoce začíná myšlenkou. Doslova se to děje tak, že „Něco vás napadne …J“. To vyvolává pak emocionální reakci. Emoce je něco, co nás v životě nejvíce ovládá. Emoce ovšem mají i svojí kladnou stránku. Jsou nástrojem změny. Dlouhodobá nespokojenost nás vede k tomu, abychom něco změnili. Nástrojem ke zkrocení emocí je přítomnost.

Jak to vlastně s těmi pocity funguje? Představte si, že tělo je vlastně velký elektro magnet. To co nás v životě pohání je elektrická nebo magnetická energie. Je prokázané, že srdce oproti mozku vyzařuje 60-krát více elektricky a 5 000-krát magneticky. Vše je vlastně energie a tělo si můžete představit jako velkou paměť nebo hard disk. Naše pocity a prožitky se do této paměti zapisují. Tím vnikají naše bloky. Což jsou do určité míry i naše učební programy a také jak uvidíte naše dary.

Pocity jsou totiž jazykem naší duše. Můžete si to představit tak, že naše duše si dopředu vybere, co chce prožít a naučit se. Neprožité pocity jsou pak naše zranění, přes které jsme se rozhodli v životě něco naučit. Pocity totiž fungují jako jakési háčky. Přitahují nám pak do života právě ty situace, které jsou s tímto pocitem spojené a tedy nám většinou nepříjemné. Vlastně nás re-traumatizují. Když se nám podaří pocity doprožít, tak tyto háčky zmizí. Tím nás ze života zmizí i zmíněné situace. Platí totiž, jak uvnitř, tak venku. Pokud změníme náš vnitřní svět, změní se vám i váš svět venku. Bohužel v takovýchto situacích se nám většinou pocity doprožít nepovede. Vesmír nám však tímto způsobem ukazuje, kde máme problém a slabé místo. Můj terapeut mi kdysi řekl, že si mám představit, že lidé kolem mě jsou herci na divadle. Jejich jediným úkolem je ve mně vyvolávat pocity. A že nemám řešit ty lidi, ale ty pocity. Ty pocity jsou totiž klíčem. Klíčem k sobě a naší duši.

Asi se ptáte jak tedy pocity doprožít nebo jak se svými pocity spojit pokud žijete převážně v hlavě? Spojení se svými pocity by bylo na knížku samo o sobě. Já doporučuji začít pomalu pozorovat své tělo. Kde mě co píchá, kde co cítím, jak vnímám svůj dech, jakou vnímám vůni, chuť v puse a co cítím svým hmatem. Většinu svých klientů s podobnými problémy posílám třeba na www.aquahealing.cz kde masáží ve vodě často dochází k samovolnému napojení zpět na tělo a pocity. Taky to často znamená práci se svým vnitřním dítětem, což by bylo opět na samostatnou knížku a dnes se tomu věnovat nechci.

Pocity jsou v těle stopovatelné různými způsoby. Můžete je cítit fyzicky (bolest, tlak, píchání), prožívat (smutek, vztek) nebo jsou formě symbolů (nůž v srdci, kamenné srdce) nebo například barev (těžké pocity = tmavé barvy a opačně). Pocity jdou doprožít nebo rozpustit různými způsoby. Nejlepší je když v životě začnete cítit nějaký pocit, třeba vztek či smutek, tak s ním prostě zůstat v přítomnosti. Není to příjemné, ale garantuji vám, že to brzo přejde. Když projdete skrz pocit (zůstanete s ním v přítomnosti) tak ho odžijete, integrujete a on může odejít.

Mimochodem jeden známý světový terapeut, který vynalezl tzv. emocionální kód (můžete si najít na Google) vystopoval, že většina lidí má před srdcem symbolickou zeď. Někteří jí mají dokonce z neuvěřitelných materiálů a obrovské tloušťky i délky. Symbolicky si zavřeli srdce. Moje zkušenost ukazuje, že hodně bloků a tím pádem i bolesti v těle souvisí například s neodpuštěním. Najdeme blok, zjistíme příčinu, klient odpustí a odchází vesele, i když přišel původně kulhající. Nebo přijde klient, který má paniku z vody. Doprožije si svůj pocit, vzniklý většinou nepříjemným zážitkem např. topením a s vodou již nemá problém. Neuvěřitelné? Ne jen znalost těla a pocitů.

Spoustu věcí ohledně práce s pocity, traumaty a fobiemi jsem se naučil na Havaji. Moudrost předávaná domorodci po staletí byla obrovská. Potlačovat své pocity je jako když se snažíme cpát všechny naše odpadky pod koberec. Co se stane? Jasně, jednou to přeteče a hlavně to strašně smrdí. Co potlačujeme, to roste. Co přijmeme, to zmizí. Takže klíčové slovo pro práci s pocity je přijetí. Přijmout, dovolit si, odevzdat a věřit. To je takové moje Hoponopono pro práci s pocity.

Často se našich pocitů bojíme a utíkáme před nimi. Někdo to řeší kouřením, sportem, léky, alkoholem, pornografií, sexem a někdo třeba drogami. Ať tak nebo tak, neprožité pocity se hlásí o slovo a chtějí být prožity. Když se bráníme, přichází třeba deprese. Tedy něco co je potlačené. Co s tím? Nejjednodušší způsob je podle mé zkušenosti najít daný pocit v těle, pojmenovat ho a prožít ho. Tedy smířit se s ním a přijmout ho. Jinak vlastně třeba bolest, kterou máme někde neprožitou je vlastně od nás oddělena. Tedy není integrována a my nejsme celiství. Jakmile ji přijmeme a prožijeme tak se bolest stane naší součástí (přijali jsme jí a integrovali) a může zmizet. Už s ní nebojujeme.

Pojďme se podívat na možnosti prožití pocitů. Vždy je potřeba si najít čas a klidné místo, zavřít oči, vyvolat si situaci spojenou s daným pocitem (např. těsně předtím než si zapálím cigaretu) anebo najít pocit v těle (kde přesně ho cítím), pojmenovat ho (tlak, bolest, smutek, vztek, píchání, nenávist atd.) a zkusit ho prožít. To se dá udělat více způsoby.

1. Dotekem a masáží. Pokud terapeut ví kde a jak se dotýkat (často stačí velmi jemný dotek) tak pocity jdou často lehce rozpustit a doprožít. Naše tělo ovšem z hlediska pocitů připomíná cibuli. Loupeme a loupeme, prožíváme a jdeme skrz až je to lepší a lepší.

2. Můžete si buď představit, že se tento pocit ve tvém těle stupňuje na maximum a vy ho necháte rozlít do celého těla. Chvilku to trvá a prožití pocitu poznáte podle toho, že se jakoby otřesete po celém těle. Zpětnou kontrolou, že se to povedlo, může být, že daná situace již ve vás tyto pocity nebude vyvolávat nebo v daném místě na těle zmizí blok (bolest, tlak, píchání atd.)

3. Další možnost je po pojmenování pocitu, se zavřenýma očima nahlas říkat: Přijímám, že cítím … (tady si doplň svůj pravý pocit – tlak, smutek atd) a opakovat to dokola tak dlouho, dokud neucítíte, že vám to opravdu přestalo vadit. Někdy pomáhá určit si na začátku na škále od 1 do 10 (kde 10 je nejvíc) intenzitu pocitu a pak si postupně při přijímání kontrolovat, zda je pocit na škále slabší. Můžete zpočátku zažít zvětšení intenzity. Může se vám chtít brečet. Pocit se může přemístit do jiné části těla. Opět můžete použít přijímání.

4.  Jinou možností je tzv. „nodding“, kdy opět zavřeš oči a vybavíš si daný pocit, či tobě nepříjemné situace spojené s pocitem a jemně přikyvuješ hlavou jakoby na souhlas a opět si nahlas říkáš: „Ano, i toto jsem já. Přijímám, že i toto je součást mého života.“ A děláš to stále dokola, dokud daný pocit nebo situace nejsou opět prožité a zpracované. Tahle metoda nejlépe funguje na nepříjemné obrazové vzpomínky a zážitky (tedy kdy si je umíte vybavit i s obrazem a přitom se úplně oklepete nepříjemným pocitem). Někdy se mi stávalo, že moje brada se vůbec nechtěla pohnout do přikyvování, jak daná vzpomínka byla silná a nepříjemná.

5. Tato metoda je možná nejtěžší. Je potřeba jít na nějakou dobu do samoty. Může to být den či dva nebo tři. Být jen sám se sebou bez všeho rušení. Pocity se pak většinou vynoří samy. Lze si pomoci zmíněnou metodou „Přijímání“ dle bodu 3.

6. Ještě jedna možná metoda je ve chvíli, kdy se nám přihodí traumatická situace či něco co nás zraňuje a co o naše neprožité pocity škrtá. V tuto chvíli můžete opět použít základní postup pro nalezení pocitu v těle a jeho pojmenování a pak použít opět metodu Přijímání dle bodu 3. Ale spíš až večer po dané situaci nebo například v klidu v autě.

Zajímavé je, že pocity bývají v těle různě zřetězené a jejich umístění není náhodné. V krku mají lidé často pocity způsobené zablokovanou komunikací, bolest hlavy bývá často způsobena konfliktem mezi naším rozumem a citem (něco jiného chci a cítím a něco jiného dělám). Na zádech a ramenou lidé často cítí tlak (tlak naší minulosti i přítomnosti = je toho na mě moc). Tlak vzadu mezi lopatkami je spojen s nedostatečnou sebeláskou. Bolest v bedrech často s nerovnováhou ve vztazích a někdy i s penězi. Většinou když člověk čistí svoje tělo končí všechny pocity v srdci. Srdce bývá nejvíce zraněné. Pod vrstvami pocitů se vždy skrývá láska. Naše přirozenost. Krásně o tom píše Brandon Bays v knížce Cesta. Její metoda je vlastně další metodou co by mohl být na seznamu metod práce s pocity. Výhodou je, že pokud s vámi někdo pracuje tímto způsobem, můžete si odžít hluboká traumata a zranění aniž by musel jít znovu do příčiny problému. Někdy je to nutné, ale málokdy. Existuje taky jednoduchá metoda určení věku, ve kterém pocit vznikl. Pocity žijí v přítomnosti. Jsou tady a teď. Emoce k nám naopak mohou, když nejsem v přítomnosti. Většina pocitů vzniká ve věku do deseti let a v prenatálním věku. Ano, i tam se lze celkem jednoduše dostat.

Všechny tyto metody směřují ke smíření s něčím, co je nám nepříjemné a způsobuje nám problémy. Zpětnou kontrolou je, že vám daná věc přestane vadit a dané situace se vám přestanou dít v životě. Říká se, že každý máme svoji „temnou“ stránku. Lidé z našeho okolí nám často hrají „role“ a tuto temnou stránku nám „zrcadlí“. Tím v nás vyvolávají pocity. Temná stránka (náš stín) je něco, co na sobě nemáme rádi nebo to ze svého života odmítáme a je to pro nás těžké přijmout. S přijmutím něčeho v sobě (co se nám přijmout nechce) většinou bojujeme, neboť máme dojem, že musíme být vždy mravní, hodní, správní. Temná stránka v nás ale vždy je. Lepší život získáme tím, že ji přijmeme a přiznáme si ji.

Pamatujte: S čím bojujete, to roste. Co přijmete, to zmizí. A vše co plně prožijete, je blaženost.

Vladimír Sid Smutný

Bývalý ředitel nadnárodní IT firmy, podnikatel, kouč, autor projektu Vědomý Lídr.

3 inspirační videa pro chlapy,
kteří se chtějí vydat na cestu

Vlož svůj email a vykroč na Cestu pravého muže

Komentáře
  1. Lenka napsal:

    Dobré.

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *